Slovenský taneční soubor Čarovné ostrohy natočil mezi červenými branami šintoistické svatyně Nezu v Tokiu video pro sociální sítě. Japonská veřejnost to přijala jako neúctu k posvátnému místu. V pátek 20. listopadu se omluvilo i slovenské velvyslanectví a skupinu požádalo, aby záběry stáhla. Nejde jen o jeden soubor. Jde o otázku, kterou si může položit každý s telefonem v ruce: kdy ještě sbírám vzpomínky, a kdy už z cizího posvátného místa dělám kulisu?
Podcast: Tanec u brány (6:25), namluvený syntetickým hlasem Robynson.
0:00 Úvod
0:28 Co se stalo u svatyně Nezu
1:35 Pravidla místa a omluva ambasády
3:50 Když se z cesty stane natáčení
4:46 Sedm pravidel slušného natáčení
6:00 Rozloučení
Tanec mezi branami
Na záběrech, které se v polovině listopadu začaly šířit na síti X, stojí jedenáct členů souboru v řadě na cestě lemované červenými branami torii. Poskakují do rytmu hudby a gesty napodobují hru na nástroje. Místo, které si k tomu vybrali, není vyhlídka ani jeviště. Je to areál šintoistické svatyně Nezu v tokijské čtvrti Bunkjó.
Brány torii v šintoismu označují vstup do posvátného prostoru, odděleného od všedního světa. Deník.cz v této souvislosti odkázal na výklad asociace šintoistických svatyní Jinja Hončó: právě ve svatyních se lidé scházejí k modlitbám a obřadům. Tunel červených bran u Nezu, takzvané senbon torii, je přitom jedno z nejfotografovanějších zákoutí areálu. Právě proto se z něj snadno stane „instagramové místo“. A právě proto je snadné zapomenout, k čemu slouží.
Kritika, která se pod videem zvedla, se podle slovenských i českých zpráv nesoustředila na slovenský folklor. Vadilo místo. Někteří komentující kladli otázku, jak by Evropané reagovali, kdyby někdo podobně tančil v kostele. Část příspěvků místo nesprávně označila za svatyni Fushimi Inari. Ta je v Kjótu a je svými branami známější. Velvyslanectví i japonská média shodně uvedla svatyni Nezu v Tokiu.
Omluva, která musela přijít z ambasády
V pátek 20. listopadu 2026 zveřejnilo Velvyslanectví Slovenské republiky v Japonsku na oficiálním účtu X omluvu v japonštině a angličtině. Japonský list Sponiči citoval prohlášení nazvané „Omluva k videu natočenému ve svatyni Nezu“. Velvyslanectví se omluvilo za nepříjemné pocity a bolest, které video vyvolalo, a formulovalo větu, která platí i mimo Tokio:
„Šintoistická svatyně je posvátným místem modliteb a uctívání, nikoli jevištěm pro vystoupení nebo tvorbu obsahu na sociální sítě.“
Ambasáda zároveň požádala soubor, aby video stáhl a dál ho nepoužíval. Přislíbila, že posílí informování slovenských cestujících o japonských zvyklostech, mimo jiné na webu, na sítích a v cestovních informacích. Zdůraznila také, že Čarovné ostrohy jsou nezávislá taneční skupina a nejsou součástí žádné slovenské státní instituce.
Samotný soubor se omluvil na Instagramu, v angličtině a japonštině. Podle citací v českých a slovenských médiích uvedl, že záměrem videa bylo ukázat krásu Japonska, že neměl v úmyslu poškodit vztahy mezi Slovenskem a Japonskem, a že Japonsko miluje.
Dvě věci je potřeba říct poctivě. Zda tanečníci měli od svatyně povolení k natáčení, není veřejně potvrzené. Není jistý ani den, kdy záběry vznikly. Soubor v září 2026 v Japonsku vystupoval: 17. září uspořádalo slovenské velvyslanectví jeho představení v kulturním centru Takanawa v tokijské čtvrti Minato, japonská média zmiňují i vystoupení v Kjótu. Slovenský Fond na podporu umenia mu ve výzvě č. 8/2026, v podprogramu 7.3.2 Podpora slovenské kulturní reprezentace v zahraničí – tanec, schválil na projekt Čarovné ostrohy – ROCKOM KROKOM – TOKYO třicet tisíc eur. To nic nemění na tom, že video ze svatyně není oficiální vystoupení. Mění to ale měřítko: když člověk cestuje jako umělec a z veřejných peněz, platí stejná, ne menší, ohleduplnost.
Svatyně má pravidla. Jsou na webu
Nezu není anonymní atrakce bez návštěvního řádu. Na oficiálních stránkách má podrobná pravidla natáčení, naposledy aktualizovaná 10. září 2026, a interní předpis pro použití areálu. Osobní památeční fotografie z návštěvy nebo turistického dne povolení nevyžadují. Žádost je potřeba tehdy, když má jít o komerční nebo veřejné použití, například o knihu, časopis, web, videodatabázi nebo televizní natáčení. Bez žádosti a bez následného telefonického potvrzení je přihláška neplatná.
Některé věci svatyně nepovoluje vůbec. Mezi ně patří natáčení za zvuku nástrojů nebo puštěné hudby, firemní a placené fotografické akce, příliš odhalené oblečení a převleky za kněze či miko. Zakázané je také fotografovat na kamenné cestě před svatyní, natáčet uvnitř svatyně, jen fotit bez návštěvy a modlitby, křičet, dlouho nebo ve velké skupině zabírat jedno místo, používat velké vybavení a bez svolení fotografovat kněze, miko i ostatní návštěvníky. Na sloupech senbon torii jsou jména a přání lidí, kteří bránu věnovali; svatyně žádá, aby se fotilo z druhé strany, nebo aby se jména při zveřejnění rozmazala.
Den po omluvě ambasády, 21. listopadu, svatyně na svém webu zveřejnila zvláštní výzvu k chování v areálu. Jmenovitě soubor neuvádí. Píše ale, že se v poslední době objevují činy, které narušují důstojnost posvátného prostoru, „včetně tanečních vystoupení, která blokují přístupovou cestu, a skupinového či dlouhého fotografování“. A dodává větu, kterou by si měl přečíst každý, kdo cestuje s telefonem: svatyně je posvátné místo modlitby, ne pouhé „fotomísto“. Památeční snímek z návštěvy je v pořádku. Chování, které překáží druhým, není.
Nejde jen o Tokio
Japonsko v roce 2025 navštívilo podle konečných údajů japonské vládní turistické organizace JNTO 42 683 301 zahraničních hostů, přibližně o šestnáct procent víc než o rok dřív. Japonská média s odkazem na ministerstvo cestovního ruchu uvedla, že útrata přijíždějících dosáhla rekordních 9,5 bilionu jenů. Vládní plán počítá do roku 2030 se šedesáti miliony zahraničních návštěvníků a s útratou patnácti bilionů jenů. Čísla jsou úspěch pro ekonomiku. Jsou také důvod, proč se z posvátných a obytných míst stávají fronty na záběr.
iROZHLAS v reportáži o kauze připomněl, že si obyvatelé nejnavštěvovanějších japonských měst na chování turistů stěžují dlouhodobě a že některé radnice omezují krátkodobé pronájmy. Kauza ze svatyně Nezu do toho zapadá. Není to spor o to, jestli smíme cestovat a fotit. Je to spor o to, jestli cizí posvátné místo smíme použít jako scénu.
Stejná otázka platí i u nás. Katedrála svatého Víta, venkovský kostel, hřbitov, pietní místo nebo synagoga mají vlastní řády a nepsané zvyklosti. Představa, že by nám v hlavní lodi někdo natáčel taneční video „na krásu Česka“, stačí jako měřítko. Nemusíme znát japonské reálie, abychom poznali, kdy z úcty zbyla jen kulisa.
Sedm pravidel, jak natáčet na cestách a neurazit
1. Nejdřív si zjisti pravidla místa.
Web svatyně, návštěvní řád kostela, tabule u vchodu, informace od správce. Když pravidla nejsou po ruce, zeptej se na místě, než zmáčkneš nahrávání. Předpoklad „když tu fotí jiní, smím točit i já“ neplatí. U Nezu je rozdíl mezi památeční fotkou a veřejným nebo komerčním obsahem napsaný černě na bílém.
2. Rozlišuj vzpomínku a obsah pro sítě.
Jedna fotka na památku je něco jiného než choreografie, střih, hudba a titulek určený k šíření. Čím víc se z návštěvy stává produkce, tím spíš je potřeba povolení, a tím spíš místo přestává sloužit těm, kdo sem přišli z jiného důvodu než kvůli obsahu.
3. Posvátné místo není jeviště.
Velvyslanectví to v omluvě řeklo přesně. Tanec, přehrávání hudby, pózování v kostýmech a „tvorba obsahu“ mění ráz místa, i když je záměr vlídný. Totéž platí pro kostely, hřbitovy, památníky a jiná pietní místa, doma i venku.
4. Nezabírej cestu a neruš druhé.
U Nezu je výslovně zakázané dlouho nebo ve velké skupině zabírat jedno místo, křičet, pouštět hudbu a fotografovat na kamenné cestě před svatyní. Obecně stačí jednoduchá zkouška: nepřekážím někomu v cestě, v modlitbě, ve vstupu? Pokud ano, záběr nestojí za to.
5. Lidi natáčej jen s jejich souhlasem.
Kněží, průvodci, věřící, kolemjdoucí i děti nejsou součástí dekorace. Svatyně Nezu zakazuje bez svolení fotografovat kněze, miko i ostatní návštěvníky. Na sloupech bran jsou jména dárců; i to je soukromí, které zveřejnění nemá porušit.
6. Když je k natáčení potřeba povolení, požádej o něj včas a popiš pravdivě, co točíš.
U Nezu se žádost posílá předem, potvrzuje se telefonem, a v den natáčení je potřeba zastavit se v kanceláři svatyně. Bez telefonu je žádost neplatná. „Asi to projde“ není souhlas. A souhlas k jednomu použití ještě neznamená právo záběry dál šířit, jak se zachce.
7. Když se spleteš, stáhni to a omluv se věcně.
Ambasáda požádala o stažení videa a o to, aby se dál nepoužívalo. To je praktický první krok. Omluva má uznat, koho to zranilo a proč, ne jen říct, že místo máme rádi. Úmysl ukázat krásu krajiny nestačí, když se z krásy stane kulisa. A stejná míra platí, až budeme chtít, aby se návštěvníci stejně chovali u nás.
Případ ze svatyně Nezu není důvodem k honu na jeden soubor. Je to připomínka, že telefon z každého z nás dělá okamžitého vydavatele. Cestování kvůli tomu nepřestává být radostí. Jen přestává být soukromé ve chvíli, kdy zmáčkneme „sdílet“.
Diskutujte o tématu ve skupině Lidské memy na Facebooku: https://www.facebook.com/groups/1149729037421308
Zdroje
Seznam Zprávy: Tanečníci natáčeli ve svatyni. Slovenská ambasáda se Japoncům omluvila (20. 11. 2026)
Sponiči: omluva slovenského velvyslanectví, citace japonského znění (20. 11. 2026)
Pravda.sk: Slovenskí folkloristi vyvolali v Japonsku pobúrenie (20. 11. 2026)
Velvyslanectví SR v Japonsku na síti X, @Embassy_of_SR, 20. 11. 2026
Svatyně Nezu: pravidla natáčení v areálu (aktualizace 10. 9. 2026)
Fond na podporu umenia: podprogram 7.3.2 Podpora slovenské kulturní reprezentace v zahraničí – tanec
JNTO: konečné údaje o počtu zahraničních návštěvníků Japonska v roce 2025 (42 683 301)
Japan Times: rekordní počet návštěvníků a útrata 9,5 bilionu jenů v roce 2025 (20. 1. 2026)


