Dítě si během vyučování vytáhne bonbon. Učitel ho napomene, protože ve škole se přece sladkosti nejí. Jenže tentokrát nejde o mlsání. Bonbon může být součástí léčby, která dítěti pomáhá zvládnout nebezpečný pokles hladiny cukru v krvi. I takhle vypadá život s diabetem. Nemocí, o které jsme už všichni slyšeli, ale které často příliš nerozumíme.
V sobotu 14. listopadu se některé české budovy rozsvítí modře. Petřínská rozhledna, Žižkovská televizní věž nebo brněnský Špilberk se mají připojit k prvnímu celorepublikovému ročníku kampaně Modrý den. Připomene Světový den diabetu, který každoročně připadá na narozeniny Fredericka Bantinga, jednoho z objevitelů inzulinu.
Modrá barva je symbolem solidarity s lidmi, kteří s diabetem žijí. Mnohem užitečnější než slavnostní osvětlení by ale bylo, kdybychom se zbavili několika zažitých představ.
Třeba té, že cukrovku člověk dostane proto, že jedl příliš mnoho sladkostí.
Jedno jméno, dvě odlišné nemoci
Když se řekne cukrovka, většina lidí si představí jednu nemoc. Ve skutečnosti existuje několik typů diabetu a dva nejznámější se od sebe výrazně liší.
Aby naše tělo dokázalo využívat cukr z krve jako zdroj energie, potřebuje hormon inzulin. Ten pomáhá glukóze dostat se z krve do buněk. Pokud inzulin chybí nebo správně nefunguje, hladina cukru v krvi stoupá.
Diabetes 1. typu vzniká tehdy, když imunitní systém omylem napadá vlastní buňky slinivky břišní, které inzulin vyrábějí. Organismus postupně ztrácí schopnost tento hormon vytvářet.
Člověk s diabetem 1. typu proto potřebuje inzulin po celý život. Nemoc se často objeví v dětství nebo dospívání, ale může začít v jakémkoli věku. Nezpůsobuje ji konzumace sladkostí ani špatná životospráva a zatím neznáme způsob, jak jejímu vzniku běžnými preventivními opatřeními zabránit.
Diabetes 2. typu funguje jinak. Tělo inzulin sice vytváří, ale nedokáže ho dostatečně účinně využívat. Časem ho navíc může produkovat méně, než potřebuje.
Na rozvoji této nemoci se podílí dědičnost, věk, nadváha, nedostatek pohybu i další faktory. Právě druhý typ představuje více než 95 procent případů diabetu.
Zatímco diabetes 1. typu zpravidla nelze životosprávou odvrátit, riziko vzniku diabetu 2. typu můžeme v mnoha případech významně snížit.
Rozdílné příčiny, rozdílná léčba. A přesto oběma nemocem běžně říkáme jednoduše cukrovka.
Pět mýtů, které komplikují život
1. Cukrovku dostane ten, kdo jí moc sladkého
Tahle představa je nejen nepřesná, ale někdy i krutá.
Pokud dítě onemocní diabetem 1. typu, rodiče si často kladou otázku, jestli něco nezanedbali. Jestli neměli více hlídat sladkosti, stravování nebo pohyb.
Jenže nic z toho nemoc nezpůsobilo.
Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění. Imunitní systém napadá vlastní buňky bez ohledu na to, kolik bonbonů dítě snědlo.
U diabetu 2. typu je souvislost se životním stylem významnější. Ani zde ale neplatí jednoduchá rovnice: jíš sladké, dostaneš cukrovku.
Svou roli hraje genetika, věk, metabolismus i celkový způsob života. Nemoc proto není důkazem osobního selhání.
2. Diabetes 1. typu je dětská cukrovka, druhý typ mají dospělí
To bývalo časté zjednodušení, které ale neodpovídá skutečnosti.
Diabetes 1. typu se může objevit i u člověka v šedesáti letech. A diabetes 2. typu dnes lékaři diagnostikují také u mladých lidí, výjimečně i u dětí.
Podstatný rozdíl není ve věku, ale v tom, co se odehrává v organismu.
U prvního typu tělo přestává vyrábět inzulin. U druhého jej především nedokáže správně využívat.
Z toho vyplývá i rozdílná léčba. Člověk s prvním typem potřebuje inzulin vždy. U druhého typu mohou pomoci změny životního stylu, léky a v některých případech také inzulin.
3. Diabetik nesmí jíst sladkosti
Představa, že člověk s diabetem už nikdy nesmí ochutnat dort, zmrzlinu nebo čokoládu, je další zbytečné zjednodušení.
Lidé s diabetem musí věnovat pozornost množství sacharidů a tomu, jak jídlo ovlivňuje hladinu cukru v krvi. Neznamená to ale automatický zákaz všeho sladkého.
Existuje navíc situace, kdy je cukr doslova první pomocí.
Při hypoglykémii, tedy příliš nízké hladině cukru v krvi, může člověk potřebovat rychle vstřebatelné sacharidy. Například glukózové tablety nebo sladký nápoj.
A právě proto si dítě s diabetem může během vyučování vzít něco sladkého.
Nedělá to navzdory své nemoci. Dělá to kvůli ní.
4. Kdo si musí píchat inzulin, je na něm závislý
Slovo závislost tady vytváří úplně nesprávnou představu.
Inzulin není návyková látka. Je to hormon, bez kterého organismus nedokáže správně hospodařit s glukózou.
Člověku s diabetem 1. typu tento hormon chybí, a proto ho musí doplňovat.
Podávání inzulinu není známkou slabosti ani prohrou v léčbě. Je to způsob, jak nahradit životně důležitou funkci těla.
Ostatně inzulin potřebujeme všichni. Jen většině z nás ho slinivka vyrábí sama.
5. Dítě s diabetem nemůže normálně sportovat a chodit na výlety
Může. A pohyb je pro něj zpravidla stejně důležitý jako pro ostatní děti.
Jen je potřeba počítat s tím, že fyzická aktivita ovlivňuje hladinu cukru v krvi.
Dítě si proto může před sportem zkontrolovat hodnoty na senzoru, podle svého léčebného plánu upravit příjem sacharidů nebo dávkování inzulinu.
Ve škole i při mimoškolních aktivitách potřebuje především pochopení a přiměřenou podporu.
Cílem není dítě s diabetem před vším chránit a posadit ho na lavičku.
Cílem je umožnit mu žít co nejnormálnější život.
Senzor na ruce a telefon ve školní lavici
Moderní léčba diabetu změnila každodenní život dětí i dospělých.
Mnohé děti dnes nosí na těle malý senzor, který průběžně sleduje hladinu glukózy. Naměřené hodnoty mohou vidět v mobilním telefonu. Senzor také dokáže upozornit na příliš vysokou nebo nízkou hladinu cukru.
Další pomůckou je inzulinová pumpa, která podává inzulin podle nastaveného režimu a potřeb konkrétního pacienta.
Pro učitele z toho vyplývá jedna důležitá věc: mobilní telefon nemusí být pro dítě s diabetem prostředkem zábavy, ale součástí zdravotní péče.
Zabavit takovému dítěti telefon bez ohledu na jeho zdravotní potřeby by mohlo znamenat odříznout ho od důležitých informací nebo ovládání léčby.
Školy proto mají s rodiči připravovat individuální plán zdravotní podpory. Učitel nemusí být zdravotníkem, ale měl by vědět, co dítě potřebuje a jak reagovat při potížích.
Když hladina cukru nebezpečně klesne
Nízká hladina cukru se může projevit třesem, pocením, bledostí, náhlým hladem, slabostí nebo neobvyklým chováním. Dítě může být zmatené, podrážděné nebo se nedokáže soustředit.
Pokud je při vědomí a bezpečně polyká, postupuje se podle jeho individuálního plánu, zpravidla podáním rychle vstřebatelných sacharidů.
Pokud člověk ztratí vědomí nebo nedokáže bezpečně polykat, nikdy mu nepodáváme jídlo ani pití ústy. Hrozí vdechnutí. Je nutné okamžitě volat 155 a postupovat podle pokynů operátora. Je-li k dispozici záchranný glukagon, použije se podle zdravotního plánu a příslušných pokynů.
Právě takové základní znalosti mohou mít větší význam než jakákoli osvětová kampaň.
Více než milion lidí v Česku
Diabetes rozhodně není okrajovým zdravotním problémem.
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky bylo v roce 2023 v České republice evidováno více než 1,11 milionu lidí s diabetem.
U dětí je nejčastější diabetes 1. typu. Podle odborných údajů se s diabetem léčí přibližně pět tisíc českých dětí a naprostá většina z nich má právě první typ.
Počet nemocných dětí navíc dlouhodobě roste. Podle České diabetologické společnosti se výskyt diabetu 1. typu mezi dětmi a dospívajícími za posledních třicet let více než zčtyřnásobil.
Za každým takovým číslem je dítě, které se musí naučit sledovat hladinu cukru, zacházet s inzulinem a přizpůsobovat léčbu běžným denním aktivitám.
A také rodina, pro kterou se ze dne na den změní každodenní život.
Jak poznat, že něco není v pořádku?
Diabetes může zpočátku působit nenápadně.
Mezi typické příznaky patří neobvykle silná žízeň, časté močení, únava, rozmazané vidění nebo nevysvětlitelné hubnutí.
U diabetu 1. typu se mohou objevit poměrně rychle, někdy během několika dnů či týdnů. U diabetu 2. typu se nemoc může rozvíjet roky bez výraznějších obtíží.
Pokud se tyto příznaky objeví, je důležité obrátit se na praktického lékaře nebo pediatra. Při výrazném zhoršení stavu, zejména při zvracení, zrychleném či hlubokém dýchání nebo poruše vědomí, je nutná okamžitá lékařská pomoc.
Včasná diagnóza může zabránit závažným komplikacím.
Proč se Česko rozsvítí modře
Světový den diabetu připadá na 14. listopadu. Datum nebylo vybráno náhodou. Právě v tento den se roku 1891 narodil Frederick Banting, který se podílel na objevu inzulinu.
Léčba inzulinem znamenala jeden z největších průlomů moderní medicíny. Nemoc, která dříve zejména pro děti s diabetem 1. typu často znamenala rozsudek smrti, se díky ní stala léčitelnou.
Letošní první celorepublikový Modrý den pořádá Nadační fond Spolu to dáme.
V pátek 13. listopadu se mohou školy zapojit oblečením v modré barvě. V sobotu 14. listopadu mají významné české budovy symbolicky změnit své osvětlení.
Součástí kampaně je také podpora projektu Medvídek Inzulínek. Jde o edukační plyšovou pomůcku pro děti, které se právě dozvěděly svou diagnózu. Pomáhá jim seznámit se se senzorem a inzulinovou pumpou, tedy s věcmi, které budou od nynějška součástí jejich života.
Modrá světla zhasnou. Porozumění by mělo zůstat.
Osvětlená rozhledna nebo modrá stužka na oblečení mohou přitáhnout pozornost. Ale samotná barva život člověka s diabetem nezmění.
To dokáže spíš obyčejná informovanost.
Vědět, že diabetes 1. typu nevzniká kvůli sladkostem. Že diabetes 2. typu není důvodem někoho odsuzovat. Že inzulin není návyková látka. A že dítě, které ve škole sleduje mobil nebo si během hodiny vezme něco sladkého, může právě pečovat o své zdraví.
Možná není potřeba vědět o diabetu úplně všechno.
Stačí vědět dost na to, abychom druhým zbytečně nekomplikovali život.
Kde hledat spolehlivé informace
Článek má informační charakter a nenahrazuje individuální doporučení lékaře.